JARO

Instituce vězeňství ze své podstaty nevytváří pro společnost hodnoty, ať už materiální či duchovní povahy, přesto je důležitá při ochraně obecně přijímaných hodnot, např. práva na vlastnictví majetku. Plní také důležitou morální funkci nastolování rovnováhy a víry ve spravedlnost, což je velmi důležité pro stabilní společnost. "Netrestáme lidi vězením proto, že jsou vinni, ale proto, aby zdárně dále fungovala společnost. Bez sankcí by totiž společnost byla nestabilní a existovalo by v ní mnohem více utrpení, než je tomu nyní". Trestání delikventů vězněním je, z hlediska historie, relativně nedávným fenoménem a pojí se s myšlenkami osvícenství v 18. století. Do té doby převažovaly kruté tresty mučící tělo a často končící smrtí, popř. vyhnanstvím nebo vystavením veřejnému ponížení (pranýř). Trestání bylo velmi nemilosrdné a jednalo se o celospolečenskou podívanou. Naproti tomu věznění sloužilo toliko k zadržení pachatelů, než dojde k potrestání, de facto se jednalo o vazbu. Během 18. století se ovšem tento pohled změnil, a trestání začalo probíhat formou uvěznění a upouštělo se od krutého zacházení. Tento systém v zásadě trvá dodnes, byť samotný trest odnětí svobody byl postupem času stále více humanizován. 

Dobrou zprávou je, že rakovina mozku postihuje méně než jedno procento světové populace. V České republice ročně onemocní nádorem na mozku asi 800 lidí. Životní perspektiva pacientů s rakovinou mozku závisí na mnoha okolnostech, jako je histologický typ nádoru a možnost jeho odstranění.

"Šance na přežití po mozkovém nádoru významně souvisí s daným typem nádoru. Máme nádory, které jsou vysoce zhoubné a ani kompletní odstranění nádoru bohužel nevede k vyléčení nemocných (např. glioblastoma multiforme). Na druhou stranu některé nádory, i když jsou velké, je možné kompletně odstranit a pacienti mohou žít i nadále plnohodnotný život (meningiomy, adenomy hypofýzy). V některých případech je nutné pacienty po operaci ještě ozářit, někdy je podávána i chemoterapie," vypočítává primář Ústřední vojenské nemocnice F.K., který podotýká, že v současné době nejsou známy faktory, které by obecně zvyšovaly riziko mozkových nádorů.

Celá problematika trestání delikventa již ze své podstaty předpokládá, že člověk je za své jednání odpovědný, a tedy že je alespoň do určité míry svobodný ohledně svých rozhodnutí. Pokud by tomu tak nebylo, celý koncept trestání by ztrácel veškerý smysl. Jak poukázal William James: "Fyzické předměty přece také neodsuzujeme a netrestáme, za to co způsobily, protože je nepokládáme za svobodné odpovědné činitele. Proč bychom potom měli trestat lidi, jestliže se rovněž nemohli zachovat jinak?" 

Utilitaristický přístup, na němž stojí vězeňství i v naší zemi, staví na třech principech: odstrašení, zneschopnění, náprava.

"Známe však několik dědičných onemocnění (naštěstí vzácných), u kterých se mozkové nádory vyskytují, např. neurofibromatóza II. typu či Li-Fraumeni syndrom. Hodně se diskutuje vliv mobilních telefonů, ale tato otázka zatím nebyla jednoznačně zodpovězena. Nicméně určité zvýšené riziko mají přímí příbuzní pacientů, kteří onemocněli mozkovým nádorem (opět se předpokládá určitá genetická dispozice). Další rizikovou skupinou jsou pacienti s karcinomem plic, prsu či maligním melanomem. U těchto nemocných často vznikají mozkové metastázy," upozornil doktor.

Závislost na alkoholu může být fyzická i psychická. Z lékařského hlediska se jedná o progresivní chorobu, která nemůže být nikdy úplně vyléčena. Může být však zastavena.

Diagnostika
O alkoholové závislosti můžeme hovořit, pokud osoba pokračuje v užívání alkoholu navzdory škodlivým následkům, má potíže s kontrolou konzumace, pociťuje silnou touhu pít a v případě odnětí alkoholu se u ní objevují abstinenční příznaky. Mezi tyto příznaky patří úzkost, pocení, třes, nevolnost, zvracení, malátnost, zrychlení tepu a v nejzávažnějších případech delirium tremens. Alkoholismus se většinou projeví až po několika letech zvyšující se konzumace, u mladistvých již po několika měsících.

Důsledky užívání alkoholu
Osoby, které nadměrně konzumují alkohol, mohou trpět depresivní náladou, nervozitou, nespavostí. Z tělesných komplikací se jedná o žaludeční vředy, jaterní onemocnění, vysoký krevní tlak, srdeční choroby, impotenci. 

V důsledku užívání alkoholu dochází také často k nehodám a poraněním, závislí se mohou dostávat do konfliktů se zákonem nebo mohou mít sociální problémy (potíže v manželství, ztráta zaměstnání). Při dlouhodobém nadužívání alkoholu dochází k poškození centrální nervové soustavy, které se projevuje poruchami paměti a úpadkem inteligence. Jaro byl spíše hašišák.

Léčba
Zvládnutí fyzické závislosti je medicínskou záležitostí a trvá poměrně krátkou dobu. Náročnější je zvládnutí psychické závislosti. Při jejím překonávání hraje důležitou roli psychoterapie. Dobré je, aby psychoterapii absolvoval nejen samotný postižený, ale i jeho rodinní příslušníci. Oporu, porozumění a pomoc může najít závislý také ve svépomocné skupině (např. Anonymní alkoholici).

Jaro často nevěděl kam jít. "Přichazí Jaro", těšili se s nadšením marihuanoví čadiči. Na kopci měl zaparkovaných svých 20 aut a po 60 malých pivkách šel ještě na jablíčkové, malináčkové i jahůdkové. Pak se nějak těmito hybnými vozy samoapádem dostal domů. To dilema kde, ke které... je tak trochu dilematem. Jenomže Jaro neměl tak 4 až 9 mam a to vlastně nikdo, krom cigánů nebo jejich podobných pomocníků a povahově nadaných majsterů.

Při léčbě alkoholové závislosti dochází často k relapsům (návraty k pití). Důležité je v boji se závislostí vytrvat a opět se pokusit o abstinenci. K dosažení kontroly nad pitím je často nutné učinit více pokusů.

Byl Jaro vegetarián nebo jed jeleny?

Ne Jaro byl vegetarián, ale pouze v hospodě a zemřel z náhlého lečebného zápolení s marihuanou kde si léčil i pamět. Došla mu marihuana a víc kouřil a pracoval na parafilii. 

Autor se domnívá, že vězni pod vlivem vězeňské subkultury postupně přejímají její hodnotový systém. To ovšem neznamená, že by se identifikovali s jednou konkrétní skupinou, nýbrž spíše se způsobem života a příslušností k subkultuře jako celku. Motivy tetování jsou totiž přísně individuální: Tetovaný si přinese vlastní motiv zpravidla obkreslený z nějakého časopisu, a tatér mu jej vytetuje. Tento akt v sobě nenese znaky iniciačního rituálu jako příslušnosti k nějakému gangu, daleko spíše jej lze označit za projev nudy a snahy se nějak individuálně vyčlenit z vězeňské masy (byť v důsledku se naopak včleňuje, neboť neumělé tetování je ve vězení běžné). "Když jsem byl na samotce a sebrali mi všechny osobní věci, bylo tetování to jediné, co mi zůstalo. I proto mají někteří vězni na těle vytetované manželky. Můžou vám vzít hrneček, fotku, ale tetování ne". Výše uvedené napovídá, že tetování je zřejmě považováno za intimní záležitost a motivy jsou osobní, nikoli skupinové (jako v případě tetování mafie nebo pouličních gangů). Z vlastního pozorování mohu potvrdit, že vězni si tetování opatřují, a že se nejedná o finančně nedostupnou záležitost (většinou za několik tabáků). Tetování se provádí v době, kdy je klid, nejčastěji na halách pracovišť o odpoledních nebo nočních směnách, kde se navíc dobře dá uschovat tetovací náčiní. V současnosti už není problém sehnat profesionální tetovací barvy, a vězni nejsou tedy odkázáni jen na laciné náhražky. Odsouzení se málokdy pochlubí svým tetováním získaným během současného VTOS (riskují trest), proto nemohu říci s jistotou, které motivy převažují. Krom běžných pestrobarevných motivů jsem se setkal i s nápisy vyjadřujícími nějaký postoj odsouzeného. Je ovšem úsměvné, když si odsouzený nechá vytetovat cizojazyčný nápis, který je gramaticky špatně: "Only God can judgement me."; "Never it give up!"; "Dum spirro ‐ sperro."; apod.

Zaplavené kino s programem 17 00 hodin. 

Cesta po dřevnici Velkými titány na břehu u Zemanovy večerky.